Přízvuk ve španělském jazyce

Vědět, kterou slabiku je nutné přizvučit a které se naopak přízvuk netýká je klíčovou součástí komunikace v každém jazyce. Konkrétně ve španělském jazyce jsou pravidla pro přízvuk naprosto pevná a snadno zapamatovatelná. V podstatě každé španělské slovo zapadá do jedné ze tří následujících kategorií:

Slovní přízvuk ve španělském jazyce: kategorie 1

Pokud slovo končí písmeny n, s nebo samohláskou, je nutné přizvučit předposlední slabiku. Toto pravidlo platí pro většinu španělských slov.

Slovní přízvuk ve španělském jazyce: kategorie 2

Zbytek slov končící jakoukoli souhláskou má přízvuk na poslední slabice.

Slovní přízvuk ve španělském jazyce: kategorie 3

Pokud se setkáte se slovem s čárkou nad samohláskou, znamená to, že nezapadá do žádné z výše uvedených kategorií. Namísto toho právě čárka určuje, na kterou slabiku je nutné dát přízvuk.

Výjimky

Prakticky u každého pravidla existují určité výjimky, proto je naprosto přirozené, že se i ve španělském jazyce vyskytuje několik slova, na které jinak univerzální pravidla neplatí.

• Slova a jména, která byla do španělského jazyka převzata z cizích jazyků jako například francouzština nebo angličtina. Tato slova si často zachovala původní hláskování i výslovnost, avšak bez čárek. Například:

  sandwich	přízvuk je stejně jako v angličtině na písmenu "a", avšak neindikuje jed žádná čárka.
  Elisabet	Přízvuk je na "i", ačkoli tomuto písmenu také chybí čárka.

• A nakonec je nutné uvést slova, u kterých čárka slouží pouze k rozlišení dvou různých slov, která jinak vypadají úplně stejně, jinými slovy se nejedná o věc výslovnosti. Základním příkladem jsou slova el (člen) a él (zájmeno).

  el vs. él	"el" je určitý člen, zatímco "él" je zájmeno "on"
  si vs. sí	"si" je spojka, zatímco "sí" znamená "ano"